Dan Tržil: Vybudovat úspěšný podcast trvá měsíce. V Česku je poslouchají desítky tisíc lidí

V Česku zatím nejsou podcasty tak známé, přesto je poslouchá nyní už několik desítek tisíc lidí. Scéna se ale postupně zlepšuje, říká v rozhovoru pro Lupu přední český podcaster Dan Tržil.

Jeden z prvních tuzemských článků, který se věnoval podcastům, napsal v roce 2005 pro Lupu její tehdejší šéfredaktor Patrick Zandl. Text nesl titulek Podcast – revoluce v internetovém vysílání. „Podcast je pro mediální domy dalším rizikovým prvkem,“ uváděl kromě jiného Zandl.

Po třinácti letech od vydání článku je jasné, že k žádné revoluci, která by výrazně ohrozila mediální domy, v případě podcastů nedošlo. Ani ve světě, natož v České republice. Přesto se během doby řada věcí změnila a hlavně ve světě se podcasty etablovaly velmi dobře.

Podle české Wikipedie existuje v současné době na celém světě asi půl milionu podcastů, ve Spojených státech je jich aktivních přes 60 tisíc. Podrobné statistiky, kolik lidí podcasty poslouchá, neexistují, jen v USA ale podle odhadů poslouchá podcast 42 milionů lidí minimálně jednou za týden.

Scéna se postupně mění a rozšiřuje i v Česku. Dostupných podcastů je v ČR kolem čtyř set. „Podcasty jsou celosvětově jedním z nejpopulárnějších druhů online obsahu produktivní generace. Pokud mělo rádio vždy za úlohu zaujmout co nejširší skupinu lidí, podcasty a podcasteři se soustředí na specifická témata mimo tento hlavní proud. To je na nich nejpřitažlivější. V Česku a na Slovensku jejich popularita teprve nabírá na síle, ale o to rychleji se domácí podcasty snaží v kvalitě a obsahu vyrovnat světovým trendům,“ uvedl minulý týden Ivan Sabo ze společnosti Audiolibrix, která provozuje katalog českých a slovenských podcastů.

K populárním tuzemským podcastům patří i cykly Proti Proudu nebo Na vlně podnikání, které vytváří Dan Tržil. Právě rozhovor s ním o české podcastové scéně přinášíme.

Jak početná je skupina českých podcasterů?

Řekl bych, že jich je asi do třiceti, pokud se bavíme o jednotlivcích. Pak dělají podcasty ještě některé firmy, jako je třeba Český rozhlas, který tvoří celou řadu různých podcastů. Ale zase to dělají tak, že svoje rádiové pořady převádí do podcastu, což není úplně samostatná tvorba.

Kolik lidí vůbec v Česku podcasty poslouchá? Je nějaký odhad?

Pevná data neexistují, ale z mých interních odhadů i podle lidí z Českého rozhlasu, kteří se to snaží sledovat, to bude v řádech desítek tisíc. Nižších desítek tisíc.

To není moc velký počet vzhledem k tomu, že se před několika roky tvrdilo, že podcasting je fenomén, který zasáhne hodně velké publikum.

V Česku bohužel nejsou podcasty stále ještě dostatečně zavedené. Řada lidí netuší, co podcast vlastně znamená. Ta vlna jde do Česka ze zahraničí bohužel déle, než se čekalo. To, co jsme zažili s YouTube, kdy polovina dětí chce být youtubery, se v Česku ještě v případě podcastů skutečně nestalo.

A stane se to někdy?

Těžko říct. Odhaduji, že se to zlepší, ale určitě to nebude takové, jako je to u YouTube. Bude to vždycky menší skupina i kvůli tomu, že oba formáty jsou prostě jiné.

Čím?

YouTube je samozřejmě víc vizuální, je kratší, masově přístupnější. Podcast je pro řadu lidí složitější, intelektuálnější. Vnímám to tak, že na YouTube je více lidí, ale je problém je zaujmout na déle než 3 minuty, zatímco podcast je hloubka. Je to jediný formát, kterému lidé věnují pozornost klidně hodinu. Vnímají to podobně i moji posluchači a zaznívá to i na konferencích, kde se s lidmi o podcastech bavím. U podcastu má prostě člověk pocit, že podcaster promlouvá přímo k němu.

Existuje nějaký rozbor posluchačů? Vy znáte svoje posluchače?

Já je trošku znám, ale je to díky jiným zdrojům. Vím třeba, kdo mě lajkuje na Facebooku, vím, kdo navštěvuje můj web, a mám také nějaké údaje o lidech, kteří mne poslouchají přes Apple zařízení. A samozřejmě to vím i z ohlasů, z toho, co mi lidi posílají.

A kdo to tedy je?

Většinou jsou to lidé od 20 do 45 let, ze 60 procent dokonce od 25 do 34 let. Jsou to lidé s vyšším vzděláním, s lépe hodnocenou prací. Často jsou to lidé, kteří hodně cestují autem a už je nebaví poslouchat v autě rádio, tak si pustí podcast. Často jsou to lidé s touhou vzdělávat se a zájmem o osobní rozvoj. A také vím, že 30 procent posluchačů mám z Prahy.

Kromě vašich vlastních podcastů provozujete i web ceskepodcasty.cz, kde upozorňuje na ty nejzajímavější podcasty z tuzemského prostředí. Které to jsou?

Rozdělil bych to na dvě základní části. Mezi první bych zařadil podcasty, které vznikají jako videorozhovory a tvůrci je pak převedou na audiostopu, což už je relativně snadná věc. Dělá to třeba Petr Ludwig s podcastem Deep Talks nebo Robert Vlach s Na volné noze TV.

Druhou skupinou jsou podcasty, které vznikají rovnou jako audio a jsou zároveň velmi úzce zaměřené na jednu oblast. Což je, alespoň si to myslím, dobře. Třeba Pavel Šíma dělal podcast Demarketing, kde šel do hloubky u různých marketingových strategií. Vznikaly z toho dvou-, tříhodinové podcasty, které měly slušnou úspěšnost, ale už to nedělá. Travel Bible je zase o cestování. Hodně vybočuje i podcast Vaše jméno je vaše značka, kde nejde o rozhovory, ale jde o to, že si jeden člověk připraví, udělá si scénář a moc pěkně to zpostprodukuje.

Vy už jste zmínil, že do podcastingu už dříve vstoupila některá média, třeba Český rozhlas. Podcast dělá také časopis Forbes. Pomůže to české podcastové scéně?

Myslím, že ano. Do podcastingu už vstupují některé firmy, například Redbull. Všechna média, která jste zmínil, mají navíc své publikum a mohou tak část z nich naučit podcasty poslouchat. Ze světových výzkumů mimochodem vyplynulo, že pokud už někdo nějaký podcast poslouchá, tak většinou poslouchá další tři čtyři. Prostě když se někdo ten formát naučí využívat, tak nezůstane jen u jednoho podcastu.

Vy jste zmínil Redbull, pro který děláte podcast vy. Stejně je to i u České spořitelny. Víc firemních podcastů jsem ale nenašel. Proč?

Jde to prostě pomalu. Souvisí to s edukací, kdy lidé netuší, co podcast je, případně jak se dá firemně využít. Narážím často také na to, že zásah nerovná se zásah v přímém rovnítku. Setkávám se s tím, že mi firmy řeknou, proč máme dělat něco pro pár desítek tisíc lidí, když na Facebooku je zásah pět milionů. A je poměrně těžké jim vysvětlit, že jde hlavně o hloubku interakce, že sice na Facebooku mohou vidět jejich post miliony lidí, ale neznamená to, že si jich vůbec ti lidé pořádně všimnou. Když někdo něčemu věnuje třicet vteřin, tak je to úplně jiné, než když někdo poslouchá půl hodiny nějaký podcast. Často také opakuji, že vybudovat úspěšný podcast trvá 6, ale spíše 12 měsíců a to je potřeba si uvědomit.

Na to jsem se chtěl zeptat. Proč by tedy měly soukromé firmy dělat podcasty? Co jim to přinese?

Mohli bychom vést dlouhou debatu o tom, že by si firmy měly budovat jméno, značku jako známí podcasteři, ale pokud bychom shrnuli, co jim to přinese, tak těch věcí je několik. Znám třeba příklad z USA, kdy firma spustila podcast a zve si do něj třeba své potenciální klienty. Je to poměrně snadný způsob, jak se do kontaktu s klienty dostat a vybudovat si hlubší vazbu. Prostě je to pro ně sales nástroj. Znám samozřejmě firmy, které podcast používají jako nástroj na budování značky, ať už vůči zákazníkům, nebo třeba zaměstnancům. A některé firmy to používají jako nástroj pro interní vzdělávání, kdy si interní školení nahrají jako podcast a zaměstnanci si to mohou poslechnout cestou do práce.

Dá se vytvářením podcastů v Česku uživit? V zahraničí takové případy jsou.

V zahraničí jsou podcasty, které tvoří tým osmi lidí a uživí se. V Česku jsem ale asi jediný, kdo se o to pokouší. Zatím se to celkem daří, ale je to asi jen pro freelancera. Možná se to změní. Je zajímavé, že jsou v Česku celkem rozšířené audioknihy, ale posluchači už netuší, co jsou podcasty. Přitom je to hodně podobné.

Zmínil jste, že je podle vás dobře, když je podcast zaměřený na určitý segment. Jaký podcast podle vás v Česku chybí?

Z komerčního hlediska dávají smysl dva směry. Buď se zaměříte na masu a pak se to snažíte monetizovat jako velkou značku. Nebo zacílíte na konkrétní směr a ve chvíli, kdy máte třeba podcast pro ajťáky, který nemusí poslouchat statisíce lidí, ale už jen skupina několika tisíc specifických posluchačů, to může být pro nějakou firmu už poměrně hodnotné.

A co tady tedy podle vás chybí?

To je dobrá otázka. Nevím, zda na to dokážu úplně odpovědět. Ale myslím, že tu chybí třeba speciální podcast pro ženy.

A inspirace ze zahraničí, která by ukázala, co se v Česku nedělá?

V zahraničí jedou třeba hodně zpravodajské podcasty, je jedno, zda je dělá BBC, nebo New York Times. V Česku nic takového neexistuje, velké mediální domy o to prostě nemají zájem.

Druhou oblastí, která tu není a v zahraničí jede, jsou podcasty, které zpracovávají nějaké velké téma. Třeba v Americe byl podcast Serial, jehož tvůrci v deseti dílech rozklíčovávali starou vraždu. Bylo to výborně zpracované a poslouchaly to miliony lidí. Tady se bohužel do velkého podcastu, který zahrnuje hodně práce a postprodukce, nikdo nepouští.

Ale audio nabízí kromě zmíněného Forbesu i Respekt nebo časopis Reportér. Takže úplně všem odvaha nechybí.

Ano, ale tohle je jiné. Mám pocit, že pro výše zmíněné tituly to dělá Audiotéka, která jim předčítá obsah a média to pak mají jako součást předplatného. Ale to není klasický podcast. Myslím, že by tam mohli mít i něco navíc. Autor článku by například mohl k tomu ještě dodat komentář, jak text vznikl, kde byly největší zádrhely a tak dál. To by byla přidaná hodnota. 

Dan Tržil bude jedním z řečníků na letošní konferenci WebTop100. Zaregistrovat se můžete zde.

Tento článek vyšel na serveru Lupa.cz.

Partneři TUESDAY Business Network

  • Produkce